Yerkes-Dodsonův zákon

Jak správně motivovat? Kde se nachází optimální úroveň motivace?

Představte si (pánové), že jedete s rodinou svým krásným novým vozem na první vyjížďku po dálnici. Není to D1, protože jedete v pravém pruhu. Najednou vás předjíždí jiný vůz, stejné značky, ale vypadá o trochu starší než ten váš. A samozřejmě taky není tak hezký J. Vůz v levém pruhu jede o něco rychleji než vy. Co uděláte? Podřadíte, šlápnete na plyn, levý blinkr, už jste za ním, on uhýbá do pravého a vy jedete opět na čele pelotonu. Krásný pocit. Motivace byla silná, prostě jste to museli udělat. Děti ze zadního sedadla vás odmění: „Teda, tati, to má odpych!“

Teď si představte podobnou situaci. S tím rozdílem, že předjíždějící auto je pořádná limuzína, o třídu vyšší než váš vůz. Když je na vaší úrovni, řidič ještě malinko přibrzdí, jako by vás vyzýval: „Tak pojeď!“, pak šlápne na plyn a rychle mizí vpředu. Co uděláte? Nic. Pouze váš případný komentář bude odpovídat vašemu naturelu, od mlčení, přes hlasité nadávky. Pojedete ale dál svojí rychlostí. Přitom motivace rozdat si to s ním, ukázat mu to, byla obrovská! Určitě vyšší než v prvním případě.

A v tom je právě ten háček: v druhém případě byla totiž vaše motivace až moc velká. Proto jste neudělali nic.

Takto funguje motivace obecně. Poprvé to popsal americký psycholog Robert Mearns Yerkes společně se svým kolegou Johnem Dillinghamem Dodsonem už v roce 1908 (!). Tzv. Yerkes-Dodsonův zákon tvrdí, že se zvyšující se úrovní nabuzení a aktivace z vnějšku se výkon člověka zvyšuje pouze do určitého bodu. Pokud se vnější motivace zvyšuje i nadále, výkon začíná naopak klesat. A k tomu přesně došlo v naší situaci na dálnici: příliš silná motivace (limuzína) nás nedonutila k žádné akci.

Yerkes-Dodsonův zákon můžeme graficky vyjádřit obrácenou U-křivkou:

Jak využít znalost tohoto zákona v každodenní praxi? V řízení týmů, v motivaci jednotlivých pracovníků, ale třeba i při výchově dětí?

• Uvědomme si, že neexistuje přímá úměra mezi výší motivace a plněním úkolu (graficky tedy nelze motivaci vyjádřit jako do nekonečna rostoucí šikmou přímku!).

• Platí, že pro každý úkol pracovníka/dítěte/partnera (doplňte dle potřeby) existuje optimální úroveň motivace.

• Nemotivujme proto ani málo, ale ani moc.

• Optimální úroveň motivace se navíc liší podle náročnosti úkolu: pro náročnější úkoly je lepší nižší úroveň motivace, a naopak pro snadnější úkoly je dobrá vyšší motivace (proč, to si popíšeme někdy příště)

• Přílišná motivace může vést až k přemotivování a dělání chyb u námi motivovaného člověka. V horším případě ho uvedeme do stresu (strach ze selhání), nebo dokonce do stavu, kterému se říká „potřeba vyhnutí se úspěchu“ (strach z převzetí zodpovědnosti). A křivka začne klesat...

Jak se rizikům při motivování nejlépe vyhnout? Tím, že budeme dobře znát své lidi, ty, kterým zadáváme úkoly. A budeme se starat nejen o zvyšování jejich produktivity, ale také o jejich spokojenost. Tím jim umožníme, aby sami pracovali s vnitřní motivací a nečekali pouze na tu od nás.

A ještě dovětek: výše popsaný princip platí i pro dámy i pro neřidiče :o)

Hodně úspěchů při motivování jiných a jen ty správně motivující šéfy ve vašem okolí vám přeje

Roman Fiala

P.S. Tento příspěvek doporučujeme sdílet i s vašimi šéfy :o)