Paralelní čtení, šachy a kritické myšlení

Paralelní čtení. Znáte?

Metoda, kterou jsme kdysi (možná jako vůbec první) vymysleli a pár let praktikovali s kamarádem. S kamarádem, se kterým jsme ještě o několik roků předtím hrávali korespondenčně šachy. Obě tehdejší aktivity byly myslím dobrou průpravou do dnešní doby 😁

Možná je na tomto místě vhodné vysvětlení:

🏁 Korespondenční šachy byla ve 20. století velmi pomalá forma téhle královské hry: oba hráči mají u sebe doma rozloženou šachovnici se svými i soupeřovými figurami. Jakmile je hráč na tahu a ví, jak táhnout, učiní tak na své šachovnici. Tah po šachisticku zapsaný na papír poté vloží do obálky, tu opatří známkou a adresou svého soupeře. Dopis vhodí do poštovní schránky.

Soupeř ráno o pár dní později při konzumaci kávy (povoleno je samozřejmě i večer nad sklenkou vína, nebo vlastně úplně kdykoli 😁) otevře obálku vyzvednutou ze schránky na domovních dveřích, přečte si tah, přistoupí ke své šachovnici a táhne patřičnou figurou soupeře. Přemýšlí, jak na tah odpovědět. Třeba i několik dní (my jsme limit na provedení protitahu nikdy neměli daný!) Když si je jistý, odpoví svým tahem a dále pokračuje podle předchozího odstavce a tak dál a stále do kole až do matu – i ten se posílal poštou 😀 Ano, máte pravdu: jedna partie trvala hóóódně dlouho – i pár měsíců.

Tenhle způsob hry byl skvělým tréninkem:

🔴  trpělivosti

🔴  odpovědnosti

🔴  pečlivosti

🔴  tolerantnosti

🔴 taky utírání prachu na rozložené šachovnici 😁 (zkuste si to!)

🔴  a v neposlední řadě šlo o procvičování Systému 2 lidského mozku – tedy pomalého myšlení (věčná sláva panu Kahnemanovi 🖤)

🏁 Paralelní čtení je metoda, kdy se dva lidé předem dohodnou, že budou ve stejné době číst stejný knižní titul. Nejčastěji nějakou populárně naučnou knihu. Lze ovšem praktikovat i s beletrií. My (on ekonom tělem i duší, já spíš psycholog a antropolog samouk) jsme se tehdy zaměřovali na knihy naučné.

Je třeba číst přibližně stejným tempem. Nebo na sebe čekat. Čte každý sám, doma, ve vlaku, kdekoli, kdykoli. Jednou za čas - nám se osvědčovalo v intervalech 14 dní (pro tuto dobu jsme si určovali většinou asi 100 stran textu) – se oba čtenáři sejdou u kávy a diskutují nad přečteným: Co jsem se dozvěděl? Co mi to dalo? Jak to chápu? Proč ty to chápeš jinak? Vidíš, tahle souvislost mě nenapadla! A to tam fakt píše? Kde? Asi jsem v tu chvíli při četbě už usínal... Diskuse, argumenty, hádky, shody.

Tenhle způsob čtení nám neuvěřitelně pomáhal:

🔴  eliminovat negativní efekty Ebinghausovy křivky zapomínání

🔴  utužovat vztahy s kamarádem

🔴  přemýšlet o věcech do hloubky

🔴  zvyšovat interpretační a rétorické dovednosti

🔴  zlepšovat argumentaci a obhajobu vlastních názorů

Dnes ovšem nechci psát ani o hře v šachy, ani o paralelním čtení. Chci se podělit o radost nad vynálezem další sebeedukační metody 😁:

Zatím jsme ji nepojmenovali. Vysvětlím ji ale rád.

V dnešním světě digitálních technologií se zapouzdřujeme ve vlastních komunitách, sociálních bublinách či kmenech. Postupně tak mimo jiné ztrácíme většinu z výše uvedených schopností a dovedností. Dovedností, které nám právě aktivity jako hraní šachů nebo paralelní čtení kdysi naopak pomáhaly rozvíjet.

Jsme dnes mnohem víc netrpěliví, netolerantní. Zapojujeme převážně Systém 1 našeho mozku. Jsme rychlí, umanutí. Neumíme interpretovat delší text a málokdy přemýšlíme o věcech opravdu do hloubky.

Čteme pouze věci, které nám konvenují. Přijímanými informacemi si potvrzujeme naše vlastní, pevně zakořeněné, kmenové názory. My máme pravdu, oni lžou.

Máme to tak všichni. Lišíme se pouze mírou, do níž jsme schopni si tohle uvědomit. I já mám své „je“. Moji „oni“ jsou třeba populistům podléhající nepřemýšlející lidé, visící od rána do večera na sociálních sítích a k tomu čtoucí nějaké ty parlamentní listy nebo tak něco. Jejich názory jsou strašné, častou lžou, ať už úmyslně nebo pod vlivem manipulujícího demagoga. Nerozumím jim.

A‘ááá! To poslední je důležité! N E R O Z U M Í M   J I M. Nerozumím. Prostě nerozumím.

A přitom bych je, aspoň trochu, chtěl pochopit. S vědomím toho, že s nimi nikdy nebudu souhlasit a asi dost těžko převezmu byť jen pár promile z jejich názorů. I tak je chci pochopit. Z několika důvodů. Možná proto, abych se jejich blábolům v budoucnu lépe ubránil. Asi taky proto, abych s nimi (někdy, kdoví...) byl schopen aspoň chvilku mluvit. Třeba taky proto, abych lidem ve svém okolí dokázal lépe vysvětlit nebezpečí z „nich“ plynoucí. Nebo proto, abychom prostě vedle sebe mohli dál žít...?

Takto jsem přemýšlel a hledal možnosti, jak jim porozumět. Nebojte se, už jsem u pointy (celé to dnešní psaní je vlastně jen o tom, co právě teď přijde). A jako jsem kdysi „vynalezl“ paralelní čtení, našel jsem dnes novou metodu soužití lidí z různých sociálních bublin. V čem spočívá?

🟢 Vyberte si z vašich oblíbených informačních zdrojů nějaký pěkný text od vám důvěryhodného autora, ideálně na vám známé téma. Text, kde čekáte ten krásný pocit potvrzení si vlastních názorů. Prosím, ať má ten text alespoň pět stránek 😁 Přečtěte si ho, užijte si chvilku propojení s autorem, sounáležitosti, splynutí duší.

Potom si text přečtěte znovu s tužkou v ruce. Podtrhněte si části, s kterými ne tak úplně souhlasíte. Že tam takové nejsou? Tak čtěte potřetí. Zkuste to. Najděte aspoň něco, kde by se „v určitých souvislostech“ dalo lehce zapochybovat a nesouhlasit s autorem... Nebojte se, trénujte, zkuste to. Zpochybněte ho! Vězte, že se učíte kritickému myšlení 🤔 Když se vám to nepodaří s prvním textem, zkuste jiný. Nakonec to dokážete. Kdo vyzkoušel, vždy se mu to v některém z pokusů povedlo.

⚫️ A teď si nasaďte škrabošku a běžte si k vašemu trafikantovi (to byl vtip) koupit nějaké pěkně vymazlené debilní médium z „druhého břehu“. No nebojte se. Jen si ho kupte! Ne, nestačí přečíst si post Okamury na FB, kdepak! Nezapomeňte, alespoň pět stránek textu. Dobře, web je také povolený 😉 Článek si ovšem vytiskněte. Přečtěte ho. Naštvěte se, dejte průchod svým emocím! Nahlas hezky od plic to okomentujte! Takové blbosti! Bludy! Jde to dobře, co? OK.

Jistě už ale víte, co teď musí následovat. Ano, vezměte do ruky tužku a čtěte znovu. Podtrhávejte ty pasáže, v nichž by autor (ten blb!) přeci jen „v určitých souvislostech“ mohl mít pravdu. Nebo aspoň uznejte, že si to, co píše, může opravdu myslet. Najděte něco, kde je aspoň kousek reálného základu, pravdy 😁 Zkuste to. Nestyďte se za to. Vězte, že se učíte toleranci 🤔

Cílem tohoto přístupu není, aby se z nás stal Okamura 😬 Cílem je naučit se:

🟥  číst kriticky texty

🟥  hledat věcnou podstatu obsahu

🟥  pochybovat, váhat, přemýšlet

🟥  zpomalit se, být trpělivý

🟥  ověřovat hranice své tolerantnosti

Zřejmě považujete tenhle text za nadsázku. Není to nadsázka. Korespondenční šachy jsem opravdu hrával, paralelní čtení opravdu vymyslel a praktikoval. A texty z „obou táborů“ se už pár let snažím číst pomalu a s tužkou v ruce. Nestal jsem se okamurovcem ani stačilovcem, a nikdy se jimi nestanu.

Učím se kritickému myšlení.

Pěkné dny vám všem!

Roman Fiala, Alternation